Festival Alternativa: Den 1.

Makan

Projekt Makan vznikl jako zvuková reakce na neutěšenou situaci ve světě. Původní duo hráčky na syntezátory Jano Doe a palestinského zpěváka a hráče na citeru kanonaki Shafeeqa Alsadiho (viz např. vystoupení na festivalu NEXT 2024) v něm doplnil finský elektronik Saku Liimatainen a pod tímto názvem vystoupí na Alternativě vůbec poprvé. Jejich tvorba zpracovává vztek a smutek ze současného politického i ekologického vývoje do překvapivých zvukových obrazů, kde se setkává lyrika arabské tradice se syrovostí živé elektroniky. Od improvizace Makan se dá očekávat pohyb na pokraji zborcení, křehký chaos, emotivní elektroakustická konverzace, pro kterou jsou kontrasty něčím přirozeným.

MSHR

MSHR, původem oregonské duo Birche Coopera a Brenny Murphy, získalo kultovní status v zákoutích experimentálního undergroundu i ocenění v galerijním a akademickém prostředí. Jeho tvorba stojí na pomezí sochy, rituálu a performance a jejím základem jsou vlastní elektronické nástroje, u nichž je vzhled právě tak důležitý jako zvuk. Ve zvukových instalacích a na koncertech vytvářejí MSHR (čti „mesher“ nebo jako zkratku s proměnlivým významem) prostředí pro interakci živého a umělého, která reagují také na pohyb a světlo. Koncept syntezátoru jako sochy by mohl zavádět k analogovému purismu, dvojice ovšem zapracovává digitál jako integrální složku při programování a návrhu. Za vizuální zahrádkou divů přitom vlastní hudba nezaostává. Elektronické ruchy bují jako živí tvorové, neuhlazeně a pestře. Je to futurismus s duší, organičnost bez nostalgie.

Hüma Utku

Elektronická hudba často konotuje jistou odlidštěnost, v případě vystudované psycholožky Hümy Utku je ovšem neoddělitelně spojená s emocemi. Původem turecká, v Berlíně usazená hudebnice ve své zvukové tvorbě – vydávané na prestižních značkách Editions Mego nebo Karlrecords – s oblibou zpracovává materiál ze své druhé profese. V případě aktuální nahrávky Dracones jde o zkušenost těhotenství a porodu, starší The Psychologist je studií různých psychických jevů.

Intenzitou, emotivností i využitím rytmických prvků spadá Utku do takzvaného power ambientu, jaký tvoří Tim Hecker nebo umělci z labelu Subtext. Namísto jejich efektní velkoleposti ovšem míří spíše do hlubin. Hutné plochy, úsporné beaty i nečekaně vábivé synťákové melodie mají především prokreslit scénu a uvést do vyprávění. Pod průzračnými strukturami skladeb se skrývají propasti, z jejichž temnoty vyzařuje něco prastarého a primitivního. Utopit se v nich není těžké.

Quinton Barnes & Black Noise Ensemble

Quinton Barnes je hudebník z kanadského Montréalu, jehož oceňovaná tvorba zatím zahrnovala především osobité mutace elektronického soulu a R’n’B. S žhavou letošní novinkou však zamířil do nových vod. Její genezi odstartoval jediný tweet, ve kterém Barnes vyjádřil přání zahrát si někdy pro změnu s hlukaři a improvizátory. Toho si všiml jeho známý Michael Cloud Duguay, který ho kontaktoval, a dvojice společně vytvořila album a ansámbl Black Noise – hudební reakci na myšlenky afropesimismu a test toho, co ještě „černé“ žánry snesou. 

Black Noise vznikl jako dekonstrukce na zakázku složených klavírních suit, kterou provádí jazzový band sestavený z prověřených montrealských improvizátorů. Jednotlivé kompozice krouží free jazzem, jazz rockem nebo funkem až k hluku – a Barnes samotný dodává, že se stará o rapové a soulové vokály a texty, které zpracovávají pocity zoufalství nad pocity nevyhnutelnosti diskriminace a dehumanizace černošské populace. Barnesova hudba je jako negativ afrofuturismu, kde ambiciózní elektroniku a jazz střídá beznadějný hluk.