Fresh Dance

Tereza Pavlíková: Odonata
Po cestě do lesa sbírám ze země malé brouky, mají polámaná těla, nehýbou se. Zkoumám krásu v tomto zvláštním, křehkém, znehybněném stavu. Něco se ve mně náhle hýbe, hranice mezi mnou a hmyzem praská, ocitám se v hybridním těle, někde na pomezí. Přichází proměna jako odpověď na bezmoc a vzniká tak prostor pro novou formu života. Mrtvé nikdy nezemře!

Dorozlová, Rašková, Poprocká: Sonder
Kolébá jimi nestabilita… jedna musí zachránit druhou před pádem, přitom sama hledá svůj opěrný bod.
Vzniká cyklus vynucené podpory, z něhož se potřebují vymanit. Skrze blízkost nacházejí samostatnost a sílu vzájemné rovnováhy.

Marková, Miťková, Sakáčová: Ale jinak jsem v pohodě
Co jste nikdy nezkoušeli před publikem? A co když vám u toho ukápne trochu slin? (a mouth-watering experience)

Julia Pabst: AM I?
Pohyby ztrácejí lidskou logiku a stávají se znepokojivými. Jule se ptá: „Jsi tam?“ a AI jí odpovídá, ujišťuje ji, že je stále přítomné. Strach naplňuje místnost. V této znepokojivé atmosféře se otázka, kdo vlastně rozhoduje, stává nejasnou, zatímco se realita prolíná s virtualitou a chaos narůstá.