Festival Alternativa: Den 1.

První den festivalu Alternativa propojí pět výrazně odlišných podob současné experimentální hudby. Jarboe, zpěvačka spojená s nejprogresivnějším obdobím Swans, se v novém projektu potká s italským triem ZU – její rituální, expresivní vokál se střetne s burácejícím saxofonem, masivní baskytarou a bicími na pomezí metalu, punku, progresivního rocku a jazzu. Ukrajinská skladatelka, houslistka a zpěvačka Katarina Gryvul propojí elektroniku s tradičními nástroji a hlasem oscilujícím mezi operní árií a východoslovanským folkem. Viola Yip a Michael Vorfeld rozehrají společnou audiovizuální performanci, v níž se žárovky stávají zdrojem světla i zvuku a geometrické elektrické výboje přecházejí do syrového hluku a náznaků technoidních beatů. Mezinárodní improvizační kvarteto Open Family bude naopak pracovat s jemností, vzájemným nasloucháním a křehkým napětím mezi houslemi, flétnou, modulárním syntezátorem a preparovanými perkusemi. Prague Quiet Music Collective s Emiliem Gordoou pak v novém konceptu LONG nabídnou čtyřhodinovou improvizaci, v níž se hudebníci i publikum mohou ztratit v subtilních texturách, pomalých proměnách a rozostřeném vnímání času.

Katarina Gryvul

Když si západní Evropa začala v posledních letech všímat, že hutná hudba vzniká také v Evropě východní, zařadila se k nejskloňovanějším jménům v tomto „novém“ kontextu Katarina Gryvul. Ukrajinské skladatelce, houslistce a zpěvačce otevřelo dveře album Tysha (2022), které propojilo světy neoklasiky, power ambientu a dekonstruovaného klubu. Gryvul na své druhé nahrávce představila maximalistickou a zároveň propracovanou vizi, která balancovala ryzí efekt s uměřeností a abstrakci s čitelností. Za čtyři roky od jejího vydání se stala pevnou součástí evropského festivalového okruhu, učila a komponovala pro ansámbly i filmy. Především ale loni vydala nahrávku Spomyn, která potvrdila její status mimořádné skladatelky a ukázala její vývoj v oblasti produkce.

Gryvul standardně kombinuje elektroniku s tradičními nástroji, a především hlasem. Tekuté syntetické výboje a zpravidla naznačované beaty se prolínají se zvukem houslí, harfy nebo niněry. Zpěv zůstává na půl cestě mezi operní árií a východoslovanským folkem, a právě on je pro vyznění klíčový. Mezi studenými glitchi a kvaziorchestrální epikou dává hudbě lidské měřítko: přes všechny moderní postupy je její krása také jaksi pohádková.

Open Family

Představa free improv scény jako jedné velké rodiny se vcelku nabízí, vzhledem k jejímu propojení přes myriády kolaborativních projektů. Čtveřice jejích významných účastníků k tomu předkládá rovnou koncept rodiny otevřené: takové, která nabízí blízkost a přijetí, ale zároveň nedusí a neuzavírá se vnějšku, a především takové, ve které je základem vzájemně si naslouchat.

Alespoň část mezinárodního tělesa, jehož členové se věnují interpretaci soudobé kompozice právě tak jako improvizaci, bude publiku Alternativy dobře známá. Houslistka Tiziana Bertoncini vystupovala s Pražským improvizačním orchestrem nebo v duu s Thomasem Lehnem, který v Open Family hraje na modulární syntezátor a v Praze se objevuje pravidelně. Perkusionista Ingar Zach se u nás představil s Dans les arbres, ale také jako doprovod Arveho Henriksena. A flétnistka Alessandra Rombolá možná nebude povědomá, jde ovšem o zkušenou hráčku s nahrávkami třeba na klíčových značkách Another Timbre nebo Al Maslakh.

Živé nahrávky Open Family ukazují jak pokročilé techniky, tak hluboké vzájemné porozumění. Zvuk bývá spíše subtilní, nesený flétnou a houslemi, které při hledání lyriky v disonanci oscilují od šumů po drone, především ale předkládají jemné melodické motivy. Zurčivý modulár nabízí oběma dynamickým hráčkám citlivý strojový kontrapunkt. A Zachovy charakteristické preparace zejména basového bubnu jsou často nepostřehnutelné, právě ony nenápadné vrstvy ale hudbu prokreslují do hloubky a nechávají vyniknout křehkému napětí, které kvarteto tak přesvědčivě buduje.

Viola Yip & Michael Vorfeld

Mezigenerační setkání nad žárovkou, tak se dá stručně popsat společný projekt Violy Yip a Michaela Vorfelda. Duo dělí roky a donedávna i geografický kontext, spojuje ho ovšem zájem o radikální zvuk v multidisciplinárním kontextu. V Berlíně usazený Michael Vorfeld je perkusionista, konstruktér vlastních nástrojů a výtvarný umělec, v jehož praxi se od 80. let vedle bicích nástrojů stále více objevují vlastní zvučící objekty a strunné nástroje, vedle sólových projektů a instalací se účastní též řady improvizačních kolaborací. Viola Yip pochází z Hongkongu, do života experimentální scény se začala zapojovat v minulé dekádě v New Yorku a aktuálně působí v Berlíně. Její na hraně a za hranou hluku se pohybující tvorba mívá také silný vizuální aspekt, v řadě performancí pro vlastnoručně vyráběné nástroje a zařízení se dá mluvit až o kyborgském rozměru.

Společné vystoupení naváže na sólové průzkumy možností žárovek jako zdrojů zvuku – a samozřejmě i světla. Yip a Vorfeld se pohybují ve zvukových světech, které nebudou neznámé příznivcům Pan Sonic, plných geometrických a zároveň hrubých elektrických výbojů, náznaků technoidních beatů a syrového hluku. Na konci procesu vymazávání čehokoli lidského zůstává čirá intenzita.