Festival Alternativa: Den 2.

Druhý den festivalu Alternativa v ARCHA+ rozevře experimentální hudbu od improvizace a freerocku přes digitální avantgardu až k audiovizuálním performancím. Francouzské trio TOC rozšířené o saxofonistku Sakinu Abdou se bude pohybovat mezi postrockem, jazzcorovými výboji, psychedelií a popovými fragmenty v hudbě vznikající výhradně improvizací. Audiovizuální čtveřice TOE – Billy Roisz, dieb13, Martin Brandlmayr a Karolina Preuschl – promění archiv zvukového a obrazového materiálu v nestálé pole glitchů, zpětných vazeb, gramofonů, bicích, modulárního syntezátoru a hlasu. Speciálně pro festival vznikne také set Ursuly Sereghy, Sorbitol Drops, Oï les Ox a Isabelly Forciniti, který propojí digitální zvuk a modulární syntezátory s procesovanými vokály a dechovými nástroji. Jemnější polohu improvizace představí kytarista Burkhard Stangl a klavírista Andrzej Karałow, jejichž společným východiskem je pozorné naslouchání, práce s témbrém, tichem a zvukem jako prostorem. Francouzský umělec Hervé Birolini pak v audiovizuálním projektu Des éclats vytvoří „orchestr“ šestnácti Teslových transformátorů, v němž se samotná elektřina prostřednictvím fialových záblesků a charakteristického praskotu promění ve zdroj zvuku, rytmu i intenzivního prostorového zážitku.

Stangl & Karałow

Burkharda Stangla a Andrzeje Karałowa dělí jedna generace a dva státy, jejich praxi ovšem určují podobná východiska. Stangl je kytarista, improvizátor a skladatel s doktorátem z Vídeňské univerzity, který s oblibou pracuje na rozhraní pevných a volných forem i akustické a elektronické instrumentace. Jakožto klasik rakouské scény spolupracoval s Christofem Kurzmannem, Franzem Hautzingerem nebo Christianem Fenneszem, vydával na labelech Touch a Erstwhile.

Oceňovaný klavírista Karałow se rovněž věnuje skladbě i improvizaci, doktorát získal ve Varšavě a mezi jeho spolupracovníky patří například Jérôme Noetinger. Karałow vědomě čerpá z různých přístupů, propojuje akademický kontext s alternativními experimentálními tradicemi a jako hráč zhusta doplňuje zvuk klavíru elektronikou.

Ve společném vystoupení se nepochybně odrazí zájem obou účastníků o zvuk jakožto prostor i jejich tendence hrát jemně, ale komplexně. Stanglova pointilistická hra působí až puristicky, důležitější než dekonstrukce a manipulace zvuku bývá detailní vykreslování struktur, které nikdy nejsou tak docela přímočaré. Karałowa charakterizuje až feldmanovský zájem o témbr, zapojení ticha jako kompozičního prvku a netriviálně snová atmosféra. A pozorné naslouchání je opět něco, co spojuje oba hudebníky.¨

Ursula Sereghy + Sorbitol Drops + Oï les Ox + Isabella Forciniti

Na zakázku festivalu sestavený projekt spojí dvě výrazná jména domácí scény s dvojicí zahraničních hudebnic v eklektickém setu kombinujícím digitální zvuk a modulární syntezátory s procesovanými vokály a dechovými nástroji. 

Producentka a multiinstrumentalistka Ursula Sereghy zaujala už sólovým debutem OK Box a její další nahrávky a projekty jen potvrzují mimořádný talent. Sereghy se pohybuje ve světě nepravidelných struktur a překvapivých melodií a vyniká důsledným přístupem ke skladbě. Něco podobného by se dalo říci o projektu Sorbitol Drops. Na následníka debutu Remízek Music, kde Antonín Závodný vytváří koláže z deformovaných přírodních samplů, se stále čeká, konzistentně ovšem vystupuje a zapojuje se do speciálních spoluprací.

Sereghy a Závodný představují dva životaschopné přístupy k současné avantgardě, jak ji v předchozí dekádě definovaly labely Orange Milk nebo i Gin&Platonic, kde oba debutovali: hravé motivy a organický zvuk u první, studenější, sevřenější formát u druhého jmenovaného. Zahraniční umělkyně oproti tomu vycházejí z jiných základů.

Oï les Ox, projekt Francouzky Aude Van Wyller, hraničí až s popem. Když Van Wyller zpívá, využívá doslovné překlady, automatické psaní a dekonstrukce dialogů; instrumentální složka je podobně rozkladná. Manipulované synťáky a kolážový přístup vytvářejí amorfní podklad pro vyprávění bez pointy, zato s poctivou dávkou fantazie a charismatu. Přístup Isabelly Forciniti je preciznější: zatímco Oï les Ox využívá plochy a pole, italská zvuková umělkyně operuje s body a sítěmi. Melodie a beaty přicházejí v neurotických fragmentech, ze kterých se skládají náznakové struktury. Efemérnost hudby pak podtrhuje práce s prostorovým zvukem a psychoakustikou.

TOE

TOE se dají bez přehánění označit za all-star band rakouské audiovizuální scény. Iniciátorku projektu Billy Roisz doplňují Dieter Kovačič aka dieb13, Martin Brandlmayr a Karolina Preuschl, tedy umělci s působivými portfolii, které nikdy neopustila chuť experimentovat. Jako TOE – nebo Tripping on Electrons – zpracovává čtveřice rozsáhlý archiv zvukového a vizuálního materiálu Roisz. Jejich impulz je právě tak archivářský jako (de)konstruktivní: fragmenty děl, včetně těch dosud nevydaných, se rozpouští v nestálém, vrstevnatém poli do něčeho nového.

Jak vizuální, tak zvuková estetika celku logicky souzní primárně se zaměřením Roisz na deformace, zpětnou vazbu a glitch. Další podkopávání stabilních forem vychází z gramofonů, na které hraje vždy buřičský dieb13. Brandlmayrovy bicí převážně odmítají tuto změť zpřehledňovat a raději generují další sonický šrot. Zvláštní pozornost si ovšem zaslouží role Preuschl, jejíž modulární syntezátor, a především hlas posouvají vyznění zcela nečekanými směry. Vedle klasického mluveného slova tak zní obřadní nápěvy, případně se z členitého šramotu stává přízračné rozhlasové vysílání ze čtvrtého světa.

TOC & Sakina Abdou

Jednou ze speciálních sestav letošního ročníku bude freerockové těleso TOC rozšířené o saxofonistku Sakinu Abdou. Jérémie Ternoy (Fender Rhodes), Peter Orins (bicí) a Ivann Cruz (elektrická kytara) extrahují z povšechně rockových forem efektu transu, jaký nespoléhá na nekonečné repetice. Trio, jehož tvůrčí metodou je výhradně improvizace, ladně krouží mezi filigránským postrockem, jazzcorovými ataky a fragmenty psychedelie i popu. Specifický zvuk kláves Fender Rhodes vykresluje 70. léta z alternativní reality, kytara rozvážně črtá subtilní linky i spaluje hlukem. Pozoruhodné přitom je, jak často oba nástroje odmítají povědomé vzorce a drží se u jakýchsi výbojů primitivnějších a živelnějších, než je rockový riff.  Vlastní kapitolou jsou pak bicí, porůznu jazzově graciézní, tupě úderné, synkopující.

Během své téměř 20leté existence jsou TOC konzistentně otevření kolaboracím s mimořádnými saxofonisty, mezi něž se na Alternativě po Jean-Lucu Guionnetovi, Paulině Owczarek nebo Daveu Rempisovi zařadí Sakina Abdou. Zástupkyně mladší generace francouzské scény sólově debutovala teprve v roce 2022, a to rovnou na renomovaném labelu Relative Pitch, od té doby stihla mimo jiné spolupráce s Mariam Rezaei nebo Billem Nacem. Nahrávka Goodbye Ground ji představuje jako vynikající instrumentalistku a soustředěnou skladatelku. Abdou nahrála album doma, bez spoluhráčů, bez efektů. I v průzračných lyrických pasážích je určitá urputnost; hudebnice si zkrátka říká o pozornost. A když přidá na intenzitě, dostává její neokázalý důraz nádech monumentality. Při tomto vystoupení bude víc než jindy platit název jednoho alba TOC o skladbách, které už nikdy nebudou znovu hrány.

Hervé Birolini

Záběr Hervé Biroliniho zahrnuje nejrůznější oblasti zvuku včetně interdisciplinárních přesahů. Francouzský umělec se věnuje živému hraní, instalacím i scénické hudbě, a jakkoli je jeho doménou především elektronika, což zahrnuje tvorbu vlastních virtuálních nástrojů, příležitostně využívá také nalezené zvuky, klasickou instrumentaci či různé objekty. Na Alternativě představí projekt Des éclats (záře, fragmenty, vřava), kde staví „orchestr“ šestnácti Teslových transformátorů a bere si za zdroj zvuku elektřinu jakožto jev, díky kterému funguje náš svět i naše těla. Uhrančivému pulzu fialových záblesků ve čtvercovém rastru odpovídá nezaměnitelný praskot, který se skládá do proměnlivých obrazců i strohých beatů. Díky prostorovému uspořádání reproduktorů nabídne performance zážitek jako z Faradayovy klece, po jejímž povrchu se pohybuje bouře.